csendepl
con celerita, con rulanteVirtuální průvodce po České republice.

Geologická stavba a geomorfologie Bílých Karpat [ Geomorfologie ]

Geologická stavba a geomorfologie Bílých Karpat

Pohoří Bílých Karpat je budováno eocenním flyšem (starší třetihory). Jde o bělokarpatskou jednotku, v níž se střídají hlavně pískovce a jílovce. Poměrně běžně se vyskytují vápnité sedimenty, které vyplňují nejstarší trhliny podloží. Pískovec je obvykle zpevněn vápnitým tmelem, pouze v centrální části pohoří se vyskytují kyselé pískovce zpevněné křemičitým tmelem. Třetihorní sedimenty jsou obvykle překryty čtvrtohorními uloženinami, převážně hlinitými až jílovitými svahovinami a spraší. V říčních a potočních údolích jsou značně rozšířeny aluviální sedimenty. V blízkosti pramenů vyvěrajících z flyšových vrstev bohatých uhličitanem vápenatým se na mnoha místech vytvořily travertiny.

Z geomorfologického hlediska představuje západní část Bílých Karpat pahorkatinu až vrchovinu s mírnými, vzácně příkrými svahy a širokými mělkými údolími. Střední část pohoří je tvořena jedním nebo dvěma rovnoběžnými hřebeny, z nichž zejména na slovenskou stranu vybíhají četné postranní hřbety. Centrální a severovýchodní část Bílých Karpat má charakter hornatiny. Hraniční hřeben je údolími rozdělen do jednotlivých masivů (např. Žalostiná, Javořina a Lopeník). Na příkrých svazích se často vyskytují půdní sesuvy, k nimž dochází zejména v okolí pramenišť. Skalní útesy jsou přítomny jen na slovenské straně pohoří. Nejmenší nadmořská výška byla naměřena v nivě Moravy nedaleko Sudoměřic (166 m), nejvyšším bodem je vrchol Javořiny (970 m).


Prameny: KUČA et al. 1992.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

Typ záznamu: Geomorfologie
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 25.10.2004 v 10:13 hodin