CZECH DEUTSCH ENGLISH POLAND
[Hlavní strana] [Hledej] [Kalendář akcí] [Kontakt ] [Pro registrované]


Návrat na hlavní stranu

Virtuální průvodce po České republice.

V Kladně bylo veselo

V nohách mám už tisíc mil... tak si mohli někteří z nás s trochou nadsázky zpívat než dorazili do Kladna do hotelu Kladno. Popis jsme od Kladeňáka Jardy Zelenky obdrželi přímo vzorový, co se týče příjezdu. Ti, kteří měli přijet autem od Prahy, tak věděli, že hotel nemohou minout, protože je vlevo před mostem, ti, kteří přijížděli od Slaného, ho také nemohli minout, protože byl, podle popisu, viditelný za mostem vpravo.
Asi mnozí z nás měli vlčí mlhu, protože hotel ne a ne nalézt. Díky tomu "utrpělo" na důstojnosti i jednání rady asociace, které předcházelo členskému fóru.
Kdesi jsem četla, že ženy mají oproti mužům výhodu, protože myslí oběma polovinami mozku najednou, ale co se týče orientace podle mapy a vůbec orientace v prostoru, tak jsou na tom hůře. Tak tady to nějak vědátorům nevyšlo. Až na vzácnou výjimku, kterou byl náš revizor Luděk Šorm(nepočítám místního Zelenku), se na jednání rady dostavily postupně všechny její členky i já za sekretariát. Sice jsme také trochu bloudily, ale na jednání jsme přišly včas. Pak dorazil celkem bez problémů Marcel Goetz z Českých Budějovic, ale neměli jsme zprávy o našem "vrcholovém managementu".
Prezident a viceprezident byli v nedohlednu. Jako první se ozval prezident asociace Miroslav Foltýn (Klášterec nad Ohří), který se srdnatě přiznal, že už půl hodiny jezdí po Kladně. Na dotaz Jardy Zelenky kde je, odpověděl, že u nějakých energetických závodů. Jenže život není jednoduchý, přináší často komplikace. Tentokrát byl problém v tom, že energetické závody jsou v Kladně alespoň tři. Tak to Jarda tvrdil. To už jsme smíchy nemohli. Ale nakonec se oba jakž takž domluvili, pan prezident si ještě chvíli pojezdil po městě, ještě několikrát zavolal, aby se ujistil, že jede dobře. Netrvalo dlouho a vítězoslavně vešel do salonku, kde probíhalo jednání rady. Jeho první otázky byly - tak jak jste daleko a kde je Olda (Kuchař - Kroměříž). Když zjistil, že není poslední, nesmírně se mu ulevilo. Za chvíli znovu zvonění mobilu. Viceprezident dal konečně o sobě vědět a sdělil nám, že fakt visí v Praze a že se ozve. Nám to bylo jasné, že se ozve. Stačila představa, jak hledá hotel. Ale stačily tři telefonáty a Olda byl mezi námi.
Shodli jsme se všichni, a členové přijíždějící na jednání členského fóra nám to potvrdili, že s tak špatným orientačním systémem se ve městě už dlouho nesetkali. Téměř všichni bloudili. Tak konečně byla rada celá pohromadě a mohli jsme konečně se vší vážností dokončit poslední kontrolu připravenosti členského fóra. Zůstal nám čas i na občerstvení. Přece jen jednání rady začínalo v deset hodin ráno a převážná většina členů musela vyjet z domova velmi časně. Je potřeba říci, že napřed se téměř všichni upejpali, ale náš revizor byl vzorem pro všechny, co se týče množství objednaných jídel.
V průběhu členského fóra se mohli členové seznámit s nejrůznějšími propagačními materiály, ze kterých byla uspořádána pěkná výstavka. Všem zúčastněným patří poděkování. O průběhu jednání píši v jiném příspěvku.
Následující řádky budou o společenském večeru. Ten už se stal tradicí. Malé dárky do tomboly se sešly, DJ byl připraven, všichni se navečeřeli a napili podle svého přání, a tak byl čas na soutěže. Kdo by to byl tušil, že ze dvou obyčejných školních her se vyvinou takové boje.
Hrály se piškvorky a kámen-nůžky-papír. Musím se přiznat, že, jak já říkám, "při svém vzdělání" jsem nevěděla, jak se piškvorky hrají. Martin Hák z Českého Krumlova na mou adresu prohlásil, že jsem ve škole musela být pěkný šprt když nevím, co to jsou piškvorky, které hrál pod lavicí skoro každý. Na adresu druhé soutěže prohlásil Emil Fedoš, který mezitím dorazil, aby se rozloučil se svými přáteli, že to je bezva, že bude hrát. "To umím", prohlásil, "to já vždycky hraju doma s manželkou, když losujeme, kdo bude mýt nádobí. Já vždycky vyhraju".
U stolů se rozpoutaly boje "piškvorkářů", ve volném prostoru se odehrávala druhá soutěž. Organizací obou se ujali Marcel Goetz a Luděk Šorm. Zvládli to perfektně. Zatímco se u stolů bojovalo, na tanečním parketu bylo tentokrát hned živo. Žádné dlouhé váhání jako jindy. Jarda Zelenka jako domácí to začal. Neodradilo ho ani dvojí odmítnutí partnerek, že na parketu ještě nikdo není. Jako správný sportovec to nevzdal. Netrvalo dlouho a na parketu bylo plno. Občas někdo odběhl, aby se zapojil do dalšího kola soutěže. Náš DJ si pochvaloval, jak jsme to na parketu rozbalili. Iva Králová a Alena Řehořová z infocentra v Božím Daru měly největší vytrvalost a dostatek sil. Přicházely s partnery na parket první a jako poslední odcházely.
Mezitím vrcholily soutěže. U stolů se přemýšlelo a přemýšlelo, u druhé soutěže to také byla hra o nervy. Čím více se blížilo finále, tím více byly síly vyrovnané. Netrvalo dlouho a o vítězi v piškvorkách bylo rozhodnuto. Vítězem se stal V. Hollý z agentury pro rozvoj cestovního ruchu Beskydy-Valašsko. Vítězem v soutěži kámen-papír-nůžky se stal V. Venclík z Lipníku nad Bečvou.
Konečně nadešel čas tomboly. Její organizace se ujaly Marie Talafantova a Ivana Mahelová. O legraci nebylo nouze. Zákon schválnosti se projevil i tentokrát - několik výherců vyhrálo své vlastní vložené ceny.
Zkrátka - společenský večer byl moc fajn. Ale čas plynul rychle a byl čas končit, protože druhý den čekal na účastníky zájezd po vybraných památkách v okolí.

Naděžda Jahodová

Diskusní fórum čtenářů

(prozatím 1 názor)
Eva18.09.2001 v 16:30
Sem ráda za zveřejnění tohoto článku.Dokonce sem sei zasmála.Všem cestovatelům ZDAR.

Zveřejněno 27.05.2001 v 12:20 hodin


Copyright 1998-2023 © cccr.cz