Uměl si vybrat
Když chybělo jen několik málo dnů do zářijového jednání rady asociace v Pardubicích, ozval se telefon. Na druhém konci byl Emil Fedoš, člen rady, jinak manažer cestovního ruchu Správy Pražského hradu. Důvodem telefonátu byla omluva z jednání. Musela jsem uznat, že byla pádná. Emil se totiž zařadil k těm, kteří si nechtěli nechat ujít svatební den 9. 9. 1999. Oznámil tedy, že tento den se žení. Honem jsem se musela ujistit, jestli mu to nevadí, když to hned oznámím ostatním. Nevadilo. Neváhala jsem.
Platnost obrázku vypršela.
Výsledek byla skutečnost, že jsme prokázali, jak jsme operativní. Jednání rady jsme posunuli o tři hodiny a kdo mohl, ten jel do Prahy.
Před žižkovskou radnicí se sešli prezident asociace Miroslav Foltýn, viceprezident Petr Vašků, člen rady Tomáš Soukup, vedoucí ediční sekce naší asociace Marcel Goetz z Českých Budějovic a moje maličkost. Nechyběl ani společný dárek, na který se složili všichni členové rady. Musím na nás prozradit, že jsme se těšili. Byli jsme zvědaví, co bude Emil říkat, až se tam objevíme. Ze začátku nás pochopitelně nevnímal. Měl jiné starosti. Hosté se sjížděli jeden za druhým. Bylo jich tolik, že jsme si mysleli, že se střetly dvě svatby dohromady. Omyl. Všechno patřilo k Fedošovi. Teprve nahoře, když jsme všichni vyšlapali schody do třetího patra, nás Emil zaregistroval. Byl viditelně potěšen. "Teď už je mi jasné", prohlásil, "proč Naďa ještě jednou sondovala, jestli jsem si ten termín nevymyslel," dodal a pozval nás na přípitek. Bohužel, všichni řídili auto.
Do svatební síně se hosté nevešli. Musely zůstat otevřené dveře, aby všichni slyšeli a alespoň trochu viděli. Po skončení obřadu, kdy si Emil Fedoš a jeho snoubenka Michaela řekli ano, následovalo, jak jinak, velké fotografování. V sále i poté po vyjití ze žižkovské radnice.
Tam jsme také Emilovi a nyní již jeho ženě předali za asociaci dárek a popřáli jim hodně štěstí na společné cestě životem. Popřáli jsme jim to od srdce.